Je tomu zhruba rok, co jsme spolu hovořili naposledy. Co za tu dobu váš divadelní soubor stihl?Mám–li uvažovat o období od poslední premiéry v červnu loňského roku, stihli jsme toho do dnešního dne poměrně hodně. Především jsme realizovali tři úspěšné divadelní akce a v současné době se připravujeme na další. Přibližně před rokem jsem se aktivně zúčastnili nočních prohlídek cisterciáckého kláštera v Plasech, kde jsme sehráním několika krátkých dobových scének doplnili průvodcovský výklad o této překrásné stavbě. Samozřejmě jsme také nastudovali novou hru, kterou jsme sehráli v premiéře na domácí scéně a také tradičně na Krakovci v rámci každoročních červencových oslav. Po divadelních prázdninách jsou přichystána další představení této hry na různých místech, takže všechny zveme. V čase vánočním jsme koncem minulého roku připravili krátkou biblickou hru, kterou jsme zpestřili v místním kostele Půlnoční bohoslužbu. Podařilo se nám také zkvalitnit naše technické vybavení, když jsme po světelné zakoupili i novou zvukovou techniku. Poprvé se nám také podařilo získat pro naši činnost finanční podporu z jiných než dosavadních zdrojů. Letošní představení hry anglického autora O´Hary Oženit se, to je vždycky riziko, bylo realizováno za finanční podpory Středočeského kraje.
Můžete nám pro upřesnění váš soubor ve zkratce představit?Náš ochotnický divadelní soubor, který mimochodem v Čisté existuje již více než 160 let, v současné době funguje jako občanské sdružení. V historii byla jeho činnost několikrát utlumena nebo přerušena, nejčastěji pod vlivem nepříjemných dobových událostí, a poslední představení před listopadovou revolucí bylo sehráno právě v roce 1989. Ke znovuobnovení činnosti došlo až v roce 2000 a to především současnými členy souboru. K dnešnímu dni má Tyl 24 členů, od roku 2000 sehrál více než 50 představení a nastudoval 11 her. Jako amatéři hrající především pro „své“ publikum, jsme vyzkoušeli různé žánry – klasické hry, pohádky, situační komedie, konverzační komedie a nyní i detektivní příběh, ale v současné době nelze říci, že máme touhu se nějak výrazně profilovat. Každý žánr přináší své a my se držíme hesla, že hrajeme především pro sebe a ty, kteří si nás chtějí najít. Proto jsme připraveni přijet všude tam, kde o naši činnost projeví zájem.
A pokud by měl někdo ze čtenářů touhu stát se členem souboru?
My se samozřejmě nebráníme nikomu, kdo má chuť si vyzkoušet, co obnáší práce v amatérském ochotnickém souboru. Přestože ji všichni máme jako koníčka, je zároveň nutné říci, že to není koníček jednoduchý. Období zkoušek nové hry je náročné na čas, důležitá je spolehlivost docházky, neboť pár nepřítomností jednoho herce naruší zkoušení všem a důležité je také vnímání své účasti v širších souvislostech. Práce v divadelním souboru není jen o samotném hraní, ale také o práci při přípravě scény, kostýmů, shánění rekvizit a podobně. Kdo tohle všechno pochopí, tomu později přináší sebemenší úspěch mnohem větší radost a uspokojení. Uvítáme všechny, kdo mají opravdový zájem a tímto jim vzkazujeme, že dveře jsou otevřeny úplně dokořán. Nezáleží na věku, nezáleží na zkušenostech, záleží jen a jen na ochotě. Přijďte se s námi alespoň seznámit.
Jaké máte plány pro nadcházející období?
Minimálně do začátku příštího roku chceme představit svoji nově nastudovanou hru a v těchto dnech chystáme další účinkování při nočních prohlídkách v plaském klášteře, které měly minulý rok obrovský úspěch. Na podzim se zúčastníme malé divadelní akce v sousedních Kožlanech, kde se uskuteční druhý ročník Divadelního víkendu.Začátkem příštího roku pak začneme znovu přemýšlet o výběru další hry. Plánů je ještě o něco víc, ale v tuto chvíli by bylo předčasné o nich hovořit. O všem, co chystáme, najdou čtenáři informace na našich internetových stránkách www.sweb.cz/dstyl.cista.
Co vám udělalo jako souboru v poslední době radost a co vás naopak potrápilo či rozlobilo?
Radost nám vždy udělá nově nastudovaná hra. Je tou největší odměnou za čas věnovaný divadlu a současně jediný výsledek činnosti, který můžeme prezentovat všem, kteří nás nějak podporují, nebo se na nás alespoň rádi přijdou podívat. Radost máme také z nové techniky, kterou se nám podařilo pořídit a s nostalgií vzpomínáme na úplné začátky, kdy jsme vše zvládli s jedním starým reflektorem a kazeťákem. A věci, které nás trápí či dokáží rozlobit? Obě existují, ale především o těch, co nás rozlobily, zde není vhodné hovořit. Trápí nás přístup některých lidí k našim problémům, trápí nás problém s prostory pro hraní, ale dokážeme se jim přizpůsobit a dělat dál to, co nás baví.
Vyskytuje se u vás také ponorková nemoc a jak ji případně překonáváte?
V nijak výrazné míře, spíše velmi výjimečně, ale pokud se objeví, dokážeme ji překonat. Jak? Především humorem, který je věčný…
