Ženitba je jedno z nejzdařilejších představení Tylu

(Raport, Markéta Hartlová, 13. července 2010)

ČISTÁ. Málokdo z diváků, který přicházel na premiéru nové divadelní hry čisteckého Tylu jen s vědomím, že jde na ruskou klasiku, očekával, že se tak pobaví. Představení nakonec předčilo všechna očekávání. Nejen tím, jak je Ženitba zábavná, ale i tím, jak vydařeně ji ochotníci ztvárnili. Premiéra, která se podle čistecké tradice odehrála před začátkem letních prázdnin, skončila nadšenými reakcemi zhruba dvousethlavého publika.

Oženit, či neoženit?
Když N. V. Gogol začínal svoji divadelní hru Ženitba větou: „Jak člověk začne z dlouhé chvíle moc přemýšlet, tak pochopí, že se konec konců fakticky musí oženit,“ jistě netušil, že hned tato první věta vzbudí u publika pobavení. Jistě, není na ní zas tak moc vtipného, jenže jen do chvíle, než ji s vážnou tváří prohlásí člověk, který v soukromém životě velmi často slyší narážku: Máš dvě děti, neměl by ses už náhodou oženit? Právě to dává Ženitbě v provedení čisteckého Divadelního souboru Tyl nový rozměr a ochotnickému divadlu všeobecně zvláštní kouzlo.

Pokud před vámi hrají lidé, s nimiž se potkáváte a občas poklábosíte, tak můžete v divadelním představení objevit vtipné momenty i tam, kde s nimi autor nepočítal. Kdo čistecké ochotníky zná, ví, že se jim jich díky perfektně zvolenému obsazení povedlo ve hře Ženitba vykouzlit několik. Když například stará panna Agáta před svatbou přemítá nad tím, že u ní už brzy dojde ke změně stavu, zasvěcence to upřímně pobaví, protože ví, že její představitelka už se s jiným stavem pár měsíců potýká. A že volné šaty, které ve hře nosí, nepředstavují svým střihem jen vkus doby, v níž se hra odehrává.

Dvě role naráz
„Obsazení bylo úplně jasné hned od začátku, kdy jsme si scénář přečetli. Jen jsme prohodili dvě postavy a ukázalo se to jako dobrý tah. Myslím, že nám všem role skvěle sedly,“ říká režisér Pavel Tintěra mladší, který si zahrál již zmíněného vládního radu Podkolatova, jenž se v dlouhé chvíli rozhodne, že je čas se oženit. U Pavla Tintěry se ale zatím na tuto dlouhou chvíli čeká marně. „Samozřejmě je to terčem mnoha připomínek a narážek,“ směje se a dodává, že z tohoto důvodu ale z postavy obavy neměl. „Spíš jsem se bál toho, jestli zvládnu režírovat a zároveň hrát. Když člověk režíruje, tak vidí chyby a má jasnou představu, jak by to měl kdo hrát. Ale mně to nikdo v linii, ve které to chci režírovat, neřekne. Nevidím sám sebe, takže si nemůžu říct, tady to udělej jinak. Takže vlastně ani nevím, jak to celé dopadlo,“ říká režisér.

Skvělí dohazovači
Výběr divadelní hry probíhal tradičním způsobem. Ochotníci donesli různé hry a z nich vybírali. „Nefunguje to u nás tak, že vybereme hru a pak pro ni hledáme obsazení, ale tak, že si na začátku řekneme, kdo chce letos hrát, a podle toho hledáme hru, v níž je tolik postav, aby si zahrál opravdu každý, kdo chce. O to je to složitější,“ vysvětluje Pavel Tintěra mladší. Letošní výběr byl trefou do černého a opět potvrdil, stejně jako před pěti lety hra Dědeček, že nejjistější si jsou čistečtí ochotníci v rolích, s nimiž se mohou ztotožnit. Slabšími místy Ženitby jsou jen monology. Utáhnout sám celou scénu je těžké pro každého ochotníka, proto by možná monology snesly mírný střihový zásah. Jinak se ale herci se svými rolemi poprali skvěle. Zvláště oba dohazovači v podání Daniela Váhaly a Slavěny Čechové, jejichž projev je ukázkovým bombardováním slovy, si zaslouží zvláštní pozornost. Při premiéře ani jednou nezaškobrtli. „Text se nám učil nádherně, řekl bych, že  úplně nejlíp ze všech scénářů, které jsme se zatím učili,“ vysvětluje Pavel Tintěra ml. Tyl si vybral Ženitbu v překladu Leoše Suchařípy. „V jeho překladu se u nás hraje nejčastěji. Originál je úplně jiný, je to větší drama a moralita. Gogol byl realista, psal o tom, co ho štvalo. A ve společnosti se děje spousta věcí, které lidi štvou a jsou zároveň úsměvné. Vtipné momenty jsou v originále také, ale nejsou tak okaté,“ říká režisér.

Poprvé v roce 1953
Když padl výběr na Gogolovu Ženitbu, ochotníci si mysleli, že budou hodně originální. Až poté začali zjišťovat, na kolika profesionálních scénách se hraje. A když se ukázalo, že čistecký Tyl tuto hru  uvedl už v roce 1953, padl pocit originality úplně. Nakonec to ale souboru velmi pomohlo, protože se mohl inspirovat u profesionálů. „Představení, kterým jsme se inspirovali nejvíc, jsme viděli v televizi. Bylo hodně podobné. Vtipné a odlehčené. Já, protože to byla moje první režie, jsem inspiraci potřeboval. Viděl jsem několik variant a právě ta, kterou jsme viděli v televizním záznamu, byla nejvtipnější a nejcivilnější. Tenhle žánr mi vyhovoval. Nemám rád třeskuté komedie, kde každý od začátku ví, že to musí být komedie,“ říká Pavel Tintěra ml.

Téma stále aktuální
Světovou premiéru měla Ženitba v Petrohradě roku 1842. Gogol se v ní strefuje do tehdejších poměrů ve společnosti. I když od jejího prvního uvedení uplynulo už 168 let, je stále aktuální. Pořád mezi námi žijí lidé, kteří se žení a vdávají jen pro peníze, kvůli zvýšení společenské prestiže nebo prostě jen donuceni okolnostmi. I dohazovačky nejsou nijak archaickým povoláním, stačí si je přejmenovat na majitelky seznamovací agentury.

Děj se odehrává na dvou místech. Začíná v bytě vládního rady Podkolatova (Pavel Tintěra ml.), který netrpělivě očekává dohazovačku Teklu (Slavěna Čechová). Ta však není jediná, kdo v daný moment Podkolatova navštíví. Na scéně se objeví i jeho přítel Kočkarev (Daniel Váhala). I jemu Tekla dohodila manželku, a protože si v manželství zrovna dvakrát nelibuje, rozhodne se, že Podkolatova ožení sám. Nerozhodného přítele rozhoupe svými přesvědčovacími schopnostmi k činu a společně vyrážejí za budoucí nevěstou Agátou (Anna Skleničková).

Na výběr z pěti
Agátě však Tekla vybrala vícero ženichů. Všichni se ve stejnou chvíli setkávají v jejím domě. Každého na ženění lákají jiné důvody, každý má jiný charakter. Například pupkatý přednosta odboru Nenažraný (Pavel Tintěra st.) si více než samotnou Agátu přichází obhlédnout její dům a majetky, bývalý důstojník pěchoty Onučkin (Jan Sklenička) zase přichází s romantickou představou, že každá správná žena musí umět francouzsky, a bývalý námořní poručík Žvanikin (Antonín Hurt ml.) by se rád oženil snad jen proto, že se mu líbí představa být ženatý. Nakonec má Agáta na výběr hned z pěti nápadníků. A když jí nepomůže ve výběru ani losování papírků se jmény, přichází jí našeptávat Kočkarev...

Čím dál lepší
Ženitba patří mezi nejzdařilejší představení, která čistecký Tyl nastudoval. Kdo má možnost počiny souboru za posledních deset let sledovat, nemohl si nevšimnout, jak jsou ochotníci rok od roku na divadelních prknech jistější. Ta tam je nejistá strnulost a čím uvěřitelnější postavu hrají, tím více jsou schopni jí vdechnout duši. Pokud máte rádi amatérská divadla, neměli byste Ženitbu vynechat. Tyl ji od premiéry hrál už dvakrát, další reprízy budou následovat podle toho, kam si ho pořadatelé kulturních akcí pozvou. Po prázdninách jen dojde k malé změně v obsazení. Protože za dva měsíce už  bude Anna Skleničková jen stěží ukrývat těhotenství pod volnými šaty, zastoupí ji na zbytek sezony její sestra Jarmila Hurtová.